Letadlové lodí vznikly původně jako řešení přesunu letadel v úloze hlavní zbraně do míst jejich potřeby. Zejména do míst (k cílům), kam letadla kvůli omezenému doletu nedolétla ze základen na pevnině držených útočníkem.
Vůbec první letadlovou loď postavili Britové, když přistoupili ke stavbě nového druhu plavidel tak, že se rozhodli k tomu využít trupy svých tří křižníků původně stavěných zvlášť pro podmínky operací na Baltu. Byly to křižníky třídy Glorious. Pro stavbu vůbec první letadlové lodi na světě byl z třídy vybrán křižník Furious. Trupy Glorious a Courageous byly použity ke stavbám letadlovek o něco později, ve 20. létech min. stol.
Křižník HMS Furious byl při přestavbě již vybaven na přídi 49 m dlouhou letovou dráhou a v této podobě byla přestavba dokončena v červenci 1917. V tomto roce bylo také uskutečněno vůbec první přistání letadla na lodi. Šlo o Sopwith Pup (samo přistání viz obr. v příloze). Byla uskutečněna i další přestavba a Furious získala v březnu 1918 přistávací plochu na zádi. V červenci 1918 byl pak z Furious veden útok na základnu německých válečných vzducholodí v Tondern. Útok jsem jako samostatný článek již popsal a byl i editován.
V meziválečném období byly stavěny další letadlové lodi nejen pro Royal Navy (RN), ale i pro US Navy, Nihon Kaigun a Francouzské námořnictvo. Část z nich vznikla přestavbou bitevních lodí či křižníků na letadlové lodi, protože takto bylo možno i hladce vyřešit omezení vyplývající z washingtonské konference. Američané tak získali USS Lexington a USS Saratoga, Japonci Akagi a Kaga, Francouzi Béarn a Britové pak již zmíněné Glorious a Courageous.
Na tomto místě je asi důležité a zajímavé říci, že budoucí hlavní válčící strany v Pacifiku se při svém rozhodování o filosofii konstrukce této nové zbraně rozhodly každá jinak. Šlo zejména o rozdíly mezi konstrukcí hangárů v podpalubí a o rozdíly v provedení letadlových palub:
Britové: Na bocích uzavřené hangáry, pancéřová paluba (nevýhoda: snížení počtu nesených letadel, nemožnost startovat motory v hangáru a tak zkrátit dobu přípravy ke startu)
Japonci: Uzavřené hangáry, nepancéřovaná paluba a tím více prostoru v hangárech a možnost nést více letadel (nevýhoda: zranitelnost podpalubí, nemožnost startovat motory v hangárech)
Američané : Z boků otevřené hangáry, nepancéřovaná paluba, více nesených letadel na úkor pasivní ochrany. Otevřené hangáry umožňovaly zahřívat motory již v podpalubí a zkrátit dobu do startu. Za útoku na loď byla možnost vyhodit z hangárů přímo do vody např. nebezpečnou zásobu munice a naopak eskortní plavidla mohla rovnou z boku hasit požáry uvnitř lodi skrze otevřené hangáry. (nevýhoda: cílené podstoupení rizika nepancéřováním paluby)
Až do doby náhlého přepadení Pearl Harboru letadly ze šesti japonských letadlových lodí to byly stále těžké bitevní lodi, těžké křižníky apod., které byly považovány za hlavní zbraně rozhodující námořní bitvy, tedy pancéřováním a svými mocnými děly. Japonci ale rázem změnili úlohu těžkých děl těchto obrněných monster ve prospěch z letadel shazovaných torpéd, bomb i samotné palby jejich palubních zbraní. Z těžkých bitevních obrněných lodí se rázem staly jen druhořadé, napříště velmi zranitelné plovoucí dělostřelecké baterie…
Nyní již přistoupím k popisu letadlových lodí, jak ho uvádějí zdroje:
Letadlová loď je velká loď konstruovaná na provoz bojových letadel na její palubě a v dalších prostorách. Má letovou palubu sloužící jako vzletová a přistávací dráha. Důležitou fází provozu je přistání letadla na dráze a zastavení délky jeho dojezdu. Po řadě pokusů se tato činnost ustálila na vybavení letadel vysouvacím přistávacím hákem, který se zaklesne při přistávání do některého z řady záchytných lan instalovaných na palubě kolmo k podélné ose lodi. Pro případ nouzového přistání bývá na palubě i nějaká bariéra, která by má s konečnou platností ještě včas zastavit letadlo i jeho pilota na palubě. V tomto případě ale již bez ohledu na následky.
U všech budovaných lodí bylo třeba počítat s tím, že zde musí konstrukce počítat s umístěním nástavby, která by obsahovala velitelskou věž, navigační můstek, komín atd. Tyto nástavby vlastně rozdělovaly nevhodně palubu (jak můžeme např. vidět u rané verze Furious) na dvě poloviny. Zmíněná nástavba, později zvaná jako ostrov, byla postupně vývojem umísťována na bok novějších lodí, čímž zůstala podstatná část paluby souvisle volná.
Existovaly i hladkopalubní lodi, kde velení apod. bylo v podpalubí a komín či komín byly vyvedeny z boku lodi. Tímto řešením se mělo předcházet event. kolizi přistávajícího letadla s nástavbou.
Letadlové lodi bývají, a převážně jsou, doprovázeny dalšími válečnými plavidly či ponorkami což bývá nazýváno operační svaz. Svazu, tedy krom hlavního válečného cíle, přibyla i starost o tyto veledůležité, ale i zranitelné lodi.
———————————————————————————————————————-
Během četby knih jsem narazil i na specifický druh letadlové lodi, tzv. eskortní (tedy vlastně doprovodné) letadlové lodi. Obrátil jsem se tedy zpět ke zdrojům ohledně definice takové lodi:
Eskortní letadlová loď byla typem malé, levné a pomalejší lodi užívaná zejména v bojích v Pacifiku. Tyto lodi sloužily k doprovodu konvojů, vyhledávání ponorek, podpoře vyloďovacích operací, k přepravě letadel apod. Byly specifickou kategorií vzniklou právě pro tamní boje a užívali ji jak Američané a Britové tak i Japonci.
K jejich stavbě byly využívány trupy civilních nákladních lodí nejen stávajících, ale byly podle nich stavěny i trupy nové. Jelikož byla jejich stavba relativně rychlá, plavidla sama byla bez zvláštního pancéřování i levná a i když nesla menší počet letadel, byly, zejména v USA, stavěny ve velkých seriích. To mj. umožnilo USA překonat akutní nedostatek velkých letadlových lodí na počátku první fáze války. Tyto eskortní lodi byly vedeny Američany jako zvláštní třída označovaná CVE s připojenou číslicí platnou pro konkrétní jednotlivou loď. (poznámka: Jejich osádky kvůli zranitelnosti CVE tuto značku s hořkým humorem spojovaly s anglickými přídomky jejích písmen „Combustible, Vulnerable, Expendable“, která v angličtině znamenala „hořlavé, zranitelné a postradatelné“.) Nicméně se tyto lodi za 2. svět. války velmi osvědčily.
Jakýmsi mezičlánkem mezi těmito eskortními loděmi a velkými letadlovkami byla třída Independence, která měla USA rychle zvýšit počet jakýchkoliv letadlových lodí, když stavba dalších velkých letadlovek byla ještě před válkou plánována až na období 1944! Třída přinesla rozhodnutí použít k rychlé výstavbě menších letadlovek upravené trupy lehkých křižníků třídy Cleveland . Těchto lodí bylo postaveno 9 ks, uvedeny byly do služby 1943, když stavba byla zahájena 1941.
Zajímavá je i dvojjedinost tehdejší úlohy eskortních letadlových lodí: Když měly na palubě jen pár stíhaček, tyto mohly z prázdnější paluby vzlétnout a bojovat. Když ale měly palubu plně „zaplevelenou“ stíhačkami, změnila se jejich role rázem v roli prakticky bezmocné transportní letadlové lodi. Ta se musila velmi schovávat před Japonci a vyžadovala nakonec sama cílenou ochranu, tedy „eskortu“.
Poznámky obrázkové příloze: prvních 8 obrazků za sebou jsou letadlovky třídy Glorious, převážně pak sama Florious . Inu, začínám s začátky … A končím s těsně poválečnou letadlovkou se dvěma zkříženými palubními drahami…
Také se omlouvám, že jsem v bohaté obrazové příloze sice připojil reprezentanty všech v textu popisovaných tříd lodí, ale bez toho, že bych tyto nějak dál seřadil.
