V Praze 7 máme ulici „Heřmanova“. Zeptal jsem se ochotného úředníka této městské části, kdo byl onen muž po kterém je ulice pojmenována, zda to nebyl právě Augustin Heřman. Odpověď zněla, že se jedná o Heřmana z Bubna-Litic, který bojoval v 16. století v tureckých válkách, odtud si jako trofej přinesl lví kůži, na které byl nakonec uložen i do hrobu.
V našem hlavním městě dosud nemáme jinou Heřmanovu ulici, natož pak ulici Augustina Heřmana. Tak jsem se rozhodl, že se podle různých pramenů na síti pokusím představit vám šířeji tohoto skutečně velkého Čecha naší historie.
Augustin Heřman se narodil ve Mšenu na Kokořínsku před r. 1621 jako syn evangelického kněze. Jeho rodina musela opustit Čechy v době po Bitvě na Bílé Hoře a to nejpozději do roku 1627, kdy vstoupilo v platnost nařízení o výhradním katolickém vyznání obyvatelstva. Každému „jinověrci“ totiž nepochybně hrozila smrt z rukou katolických katanů. Augustinova rodina opustila Čechy asi o něco dříve a na své exilové pouti dospěla až do Holandska, kde se na delší dobu usadila. Zde se také Augustin díky svým schopnostem vyučil na výborného zeměměřiče a kartografa.
Kdy a jak se Augustin ocitl v Americe (tehdy to byl jen kontinent osídlovaný i dobývaný postupně různými evropskými mocnostmi a národy a rodinami) není známo. Nicméně v roce 1644 je Heřman již uváděn jako obchodující osoba v nizozemském Novém Amsterdamu (pozdějším New Yorku), kde se také jako první Čech natrvalo usadil. Nový Amsterdam byl tehdy výhradní holandskou enklávou na americkém kontinentu. Kromě klasického obchodování se Augustin stal i korzárem. Pořídil si k tomu roku 1649 vlastní loď jménem La Grace (Půvabná). Jako obávaný korzár se s ní každoročně zaměřil (s guvernérovým povolením) na přepady zejména španělských lodí v Karibiku, které z Jižní Ameriky přepravovaly do Evropy výsledky její španělské kolonizace, tj. zejména drahé kovy a tabák, v Evropě již velmi ceněný.
V té době nebylo korzárství ničím zavrženíhodným, některé země jej využívaly k rušení konkurenčních tras námořního obchodu jiných zemí, dokonce z toho mívaly i další prospěch, tj. případný podíl na lupu výměnou za vystavení korzárského pověřovacího listu.
Jako korzár se Heřman dlouho neživil, v r. 1652 vyhlásil úpadek. V r. 1651 se poprvé oženil s dcerou zde usedlých Nizozemců. Jeho žena porodila pět dětí, ale kolem r. 1665 zemřela. Augustin se později podruhé oženil, manželka byla z Marylandu. V Novém Amsterdamu vlastnil Heřman tři nemovitosti a dopracoval se i k vysokému postavení společenskému. Roku 1645 nastoupil v Novém Amsterdamu službu generální ředitel všech nizozemských kolonií, Peter Stuyvesant. Roku 1647 se Heřman stal členem jeho nejvyšší rady (tzv. Rada devíti) a také spolu začali obchodovat. Zakrátko ovládli vznikající zámořský obchod v exportu vzácných kovů, tabáku a bobřích kožešin do Evropy. Co bylo příčinou pozdější tvrdé roztržky mezi oběma muži není známo.
Silné mocenské postavení, majetek a vliv guvernéra Stuyvesanta asi přivedly Augusta Heřmana zpět na dráhu kartografa, ve které zakrátko svojí prací a její úrovní vynikl i v Americe. Pro Lorda z Baltimoru zhotovil kolem r. 1670 vůbec první velmi kvalitní mapu Virginie a Marylandu. Na mapu přidal i svůj portrét a kolem něj nechal vyrýt i své jméno „Augustine Herrman Bohemian“. Mapa byla natolik kvalitní, že po dalších 70 let neexistovala mapa lepší a přesnější. Za tuto práci obdržel v Marylandu rozsáhlé pozemky, které pojmenoval „Bohemia Manor“ (tj. České panství). Na těch si postavil i velký dům. Jeho české vlastenectví ho vedlo i k tomu, že pravidelně ke svému jménu připojoval přídomek „Čech“, v latině tedy Bohemian nebo Bohemiensis.
Na Nový Amsterodam v r.1664 zaútočili čtyřmi fregatami Britové. Připluli zřejmě pod vlajkou Svatojiřského kříže a obsadili přístav i město snadno a rychle. Tamní měšťané totiž odmítli guvernéra Stuyvesanta v boji s Brity podpořit kvůli jeho předchozímu nedemokratickému způsobu vládnutí. O dva roky později se Nový Amsterdam stal smlouvou z Bredy územní součástí britské koruny a přerostl v New York. Stuyvesant ztratil veškerý vliv a uchýlil se na svou farmu v Bouwerie (odtud i jméno Bowery v dnešním New Yorku) a tam r. 1672 zemřel.
Augustin Heřman žil pak převážně na svém Českém panství (Bohemia Manor), kde také v září 1886 zemřel. V USA byla později po Heřmanovi pojmenována Marylandská dálnice mezi Chestertownem a Elktonem dodnes zvaná „The Augustine Herman Highway“ a školy v Marylandu. Náš velký krajan a Čech svým životem nakonec protkl 4 americké státy : New York, Maryland, Delaware a Virginie. Mezi jeho kartografické práce patří i jedno z prvních vyobrazení Nového Amsterdamu, dnes New Yorku, pocházející z r. 1650, které bylo nedávno nalezeno ve Vídni v Rakouské národní knihovně.
Je hanbou vedení našeho hlavního města, že po tak velkém Čechovi, jakým Augustin Heřman bezesporu byl, nebyla dosud pojmenována žádná hlavní ulice či stanice metra, ač by si zasloužil spíše důstojnou vlastní sochu. Zdá se, že v Praze je jediná památka na jeho existenci, a to kopie, resp. odlitek jeho náhrobní desky, který se má snad stále ještě nacházet v nedávno znovu otevřeném Národním muzeu. Smutný to paradox.
Nová doba:
Koncem roku 2010 dokončila parta našich nadšenců stavbu brigy. Ti byli nepochybně inspirováni životem Augustina Heřmana a zejména existencí jeho tehdejší korzárské lodi La Grace (volně přeloženo „Půvabná). Tu se v replice rozhodli jako námořní loď postavit. Jistě si nemohli pro brigu vybrat vhodnější a hezčí jméno než tehdy sám Heřman. Ano, jmenuje se rovněž La Grace! Ale také si nemohli vybrat obtížnější úlohu svojí volbou stavby ozbrojené lodi z období přelomu 16. a 17. století, kterou byla loď Heřmanova. Pro toto období totiž neexistují žádné podklady o konstrukci, vzhledu apod. tehdejších korzárských či vůbec nějakých lodí. První podklady pocházejí až z raného 18. století. Takže postavená replika musila být nakonec stavěna podle těchto podkladů a samozřejmě také s přihlédnutím k současným nautickým a jiným předpisům. Nicméně nadšenci se alespoň zuby nehty drželi záměru, aby zejména trup byl stavěn tradičními historickými metodami práce se dřevem a to v loděnici, která dosud a jedině takovými metodami pracovala. A tu našli až v Suezu.
Hotová loď se začala plavit k radosti stavitelů a provozovatelů. Nicméně koncem října 2012 potkalo loď (a samozřejmě i majitele, její klub fanoušků a podporovatelů kolem), velké neštěstí. Silný vítr tenkrát při pobřeží jižního Španělska vytrhl zakotvenou loď a nesl ji k blíže k pobřeží, přičemž loď narazila na mělčinu. Byla těžce poškozena, zatopena a navíc musila být velmi nákladně vyprošťována.
Ale dnes se již se zase plaví…
