Záchranné čluny z pevného materiálu jsou přirozeně nejstarším nástrojem nejen záchrany osádek potápějících se lodí,ale také nástrojem spojení např.mezi kotvící lodí a blízkým cílem.
Pro jejich umístění na lodi existuje řada způsobů, ale společné mají jedno – musí umožnit spuštění člunů na vodu prostřednictvím člunových jeřábků a to šetrným způsobem-člun nelze jednoduše shodit s paluby V každém případě použití pevných člunů klade velké nároky na prostor na samotné lodi, nemluvě o malé rychlosti provedení výsadku samotných člunů na vodu, což může mít i fatální následky při lodních katastrofách.
S pokrokem v gumárenském průmyslu a v příbuzných odvětvích vznikly NAFUKOVACÍ čluny.
Pokrok šel přirozeně dál a umožnil, aby tato kategorie člunů zabrala významné místo v obecném užití. To je dáno zejména tím, že tyto čluny –nenafouklé -kladou daleko menší nároky na prostor, který na lodi zaujímají, než čluny z pevného materiálu a jsou také podstatně lehčí. To vedlo k různým směrům využití a dokonce umožnilo jejich vznik či rozvoj(expedice, sjíždění divokých vod,turismus,vojenství apod.)Vyšší tlaky jejich plnění dnes umožňují vytvořit i jejich relativně tuhou konstrukci,což zejména umožní rozsáhlé použití i velmi výkonných přívěsných motorů.
Zde se dostáváme k ZÁCHRANNÝM VORŮM, které jsou jedním ze směrů vývoje nafukovacích člunů a to o směr velmi specifický. Cílem bylo vytvořit nafukovací plovoucí vory, které Slouží výhradně k zachránění a časovému přežití osob zachráněných z potápějících se lodí.Tyto záchranné vory dnes již nahradily klasické pevné záchranné čluny.Pro styk mezi lodí a břehem apod. se používají dál jen jednotlivé pevné či nafukovací čluny s vesly nebo přívěsným motorem . Vory jsou totiž bez pohonu- jen vydány na pospas proudům a větrům.
Vývoj záchranných vorů dospěl všeobecně k mnohoúhelníkovému , většinou symetrickému, tvaru nosných obvodových komor ,k podlážkovému dnu a stanové střeše a vevnitř jsou nejnutnější prostředky pro přežití a signalizaci. Jsou navrhovány pro konstrukční počet osob, kde rozmezí je velmi široké 4—42 osob/vor. Nejběžnější jsou vory pro 20-25 osob.Tyto vory se, ještě složeny v kontejnerech, shazují ze skluzů na palubě lodi. Různými způsoby je následně přivozeno otevření kontejneru a rozvinutí celého voru natlakováním jeho komor ,což obojí je velmi rychlé.
Tolik všeobecná osvěta, ale pro modeláře stavícího pouze loď je asi důležitý jen tvar nerozvinutého voru, tedy samotného kontejneru a tvar a provedení skluzů na palubě.Také historické hledisko, zda stavěná maketa mohla vůbec jako skutečná loď vory nést, když v době nasazení lodi ještě nebyly vyvinuty, je vcelu důležité.
.Vnější tvar obalu složeného voru se ustálil na válcových tuhých kontejnerech většinou bílé barvy s různým opásáním k jejich zajištění na skluzu apod. Pokud se týče historického pohledu, je zde u konkrétních maket problém, ale při trochu podrobnějším pohledu na věc je možno vycházet z toho, že řada skutečných historických lodí a to i plachetních byla modernizována či po 2.svět válce široce replikována pro účely rozvíjejícího se naturálního turismu.
Vory zde byly nepochybně použity již proto,že lodi nesou na rozdíl od nutné posádky spoustu turistů a mají tedy pro předpisový počet „tuhých“záchranných člunů příliš málo prostoru.I ostatní lodi byly cca od počátku 20. stol.vory vybavovány či dovybavovány již kvůli již zmíněným dalším výhodám.
Jako modelář jsem s výhodou použil jako kontejner voru lacinou válcovou redukci nahrazující bateriový monočlánek C článkem AA (u GM Pha),která je téměř věrnou obrysovou podobou kontejnerů skutečných.Existuje i větší obdoba pro monočlánek D.
VAROVÁNÍ Připojené obrázky mohou být předmětem autorských práv.Proto pokud se k nim dostanete na mém webu, slouží pouze pro váš přehled o problematice. Nikoliv pro jakékoliv jejich použití k jiným účelům ať již v původní či poopravené verzi,zejména pro jejich kopírování, šíření apod. Za takové zneužití odmítám jako autor odborného příspěvku již předem nést zodpovědnost.
