Podařilo se mi přesvědčit jednu část rodiny, aby mne odvezla s lodí na tuto akci, jakkoliv byla podle pozvánky určena spíše pro tugy. Věc se vyvinula tak, že se tam nakonec sešla rodina celá včetně malého novice, vnoučka Ondřeje, kterého pak musili asi pořádně doma vykoupat od toho všerodinného pusinkování…
Na akci jsem se cíleně připravil, jako plavidlo jsem zvolil plachetní jachtičku Assol, protože hlupáci zadavatelé projektu místních kanálků a jezírek zde nepočítali s všeoborovými modelářskými radostmi a šetřili na hloubce. Ta pro řadu plachetnic může být nedostačující.Ale Assol má díky vnitřnímu balastu kýl nehluboký.Počítal jsem také s betonovými okraji labyrintu a ona má po celé délce i oděrný pás. Takže škuner zůstal po právu doma.
Nevím, jak akce avizovaná od 10. do min.15. hod. probíhala, my jsme tam přijeli něco po jedné a zastihli jsme tam jen 2 zdatné modeláře s pěknými „strkvaningovými“ soupravami, kteří tam obratně kláli. Kromě nich tam byla na vodě ještě jedna malá plachetka rozměrů tak footy a jedna motorová jachtička. Obě lodičky jsou zvěčněny, ale jen jako „obloha“ pro obrázky Assol. Ze slušnosti se musím omluvit, že jsme nevyfotili i tugy, ale přijeli jsme si zajezdit a ne dělat reportáž z akce..
Jelikož jsem nevěděl, zda bude vítr a jak to celé bude probíhat, stáhl jsem v domácím doku jachtičce všechny plachty a počítal s tím, že ji využiji jen jako člun s přívěsným motorem. Nicméně věci se vyvinuly tak, že jsme plachty postupně nasazovali do akce, abychom si vyzkoušeli, jak si Assol vede v různých režimech při konfiguraci jola. (O všelikých možných proměnách Assol je psáno již v rubrice Mé lodě). K ježdění jsme zvolili jeden z horních rybníčků.Ten se nám ale zdál trochu malý, betonové okraje jaksi hrozily, a tak jsme se osmělovali jen postupně. Vítr od naprostého bezvětří až po slušnou sílu měl naštěstí pozvolné přechody. Slunce pralo.
Assol nás velmi příjemně překvapila. Měla velmi dobré nautické vlastnosti, šla dobře i na protivítr, prostě max. spokojenost. I kormidelník bez portfeje, můj syn Pavel, se postupně v krátkém čase na dobrého kormidelníka vyškolil, takže v závěru projížděl i slalom mezi obrovitým zdobnými kameny bez použití záchrany přívěsným motorem. Dokonce na jednom snímku je vidět, jak mu loď šla i do „motýla“.
Z původní spousty snímků již zde zveřejněných jsme se synem vybrali jen některé a ostatní jsme stáhli. Naproti tomu se kvůli rodinnému potlachu nepodařilo loďku vyfotit pod všemi plachtami. Na některých snímcích je také vidět hlavní stěžeň ještě bez vlajky, kterou jsem z dychtivosti dostat loď na vodu opomněl nasadit hned zpočátku. Není také zobrazen obrovitý labrador, který se vrhl poblíž loďky do vody a vzbudil obavy, že se chystá aportováním unést princeznu Assol v zubech. Není také slyšet, jak kapitán chroptí, když ho kolem krku začala škrtit namotaná otěž vratiplachty. Rovněž není vidět přídavek k místním vodotryskům, který loďka vytvořila tím, že při zpětném chodu přívěsného motoru se zvedlo jeho málo zajištěné původně kyvné rameno se šroubem a tak tryskal vzhůru jeden vodotrysk navíc. Z obrázků jsme vybrali i ten, který ilustroval prázdnotu hladiny jen s osamělou Assol. Myslíme si totiž, že místní areál by si zasloužil víc dokonce i oficiální záštitu modelářských kruhů, protože rozhodně není vhodný jen pro strčný tug, ale rozhodně i pro tiché motoráčky a z plachtetnic pak naprosto i pro footy. Ale to by se do modelářských radostí nesměla plést tetka Naviga se svými rigidními pravidly, která nemohou přinést tu čistou radost z obyčejného nezávodivého poježdění. Prosecké rybníčky a kanálky jsou prostě jedinečné a modelářsky, žel, tekou ladem.
I tak musím poděkovat svolavateli akce, protože pozvánka měla modeláře přitáhnout k účasti a u mne se to podařilo. Příště bych jen doporučil vynechat v pozvánce tugovou orientaci, ale pozvat lodě všeliké k poježdění a jako omezující uvést jen max. možnou hloubku ponoru. Jiné lodě by jezdily na rybníčcích a tugy v kanálcích, nikdo by nikomu nepřekážel, největší nepřátelé modelářstva, dlouhovlascí rybáři zde rovněž nejsou, inu co si přát víc. Snad jen abychom byli zdrávi a dobré mysli. To vám přeje i Strýc Plachta, ve skutečnosti dědek, co je na jedné fotografii naaranžován s vysílačem, ačkoliv s ním neumí lodě ovládat.