Samotné slovo fregata (angl. frigate) sahá až do 15.-17. století. V té době se ovšem používalo celkem obecně stejně jako slova „loď“ nebo „člun“. Vyjadřovalo tedy předmět, který nějakou silou nese člověka k cíli plavby.
Aby tento široký pojem mohl být vztažen na nějaký konkrétní druh lodí, musilo k tomu něco vývojem zrát:
Na počátku 16. a 17.stol. francouzští korzáři z oblasti Dunkerku používali malé plachetní lodě k přepadání anglických obchodních lodí v kanálu La Manche a také k výpadům na anglické pobřeží. Angličany tím pozlobili, tak ti si postavili v r. 1628 sérii deseti malých plachetních lodí (se společným „typovým“ názvem Lion’s Whelp, tedy Lví hříva). Šlo o lodě postavené podle vzoru těch korzárských. Byly to ale spíše pinasy. Měly ve výzbroji 10 děl a jsou považovány za přímé předchůdkyně válečných fregat. Vývojově bezprostředně následující fregaty byly, proti poměru délky a šířky u pinas, štíhlejší, tak 1: 4. Měly lehčí konstrukci a tím menší ponor, což přinášelo vyšší rychlost i manévrovatelnost, než měly tehdy běžné lodě. Staly se z nich přirozeně lodě válečné. Nicméně se slovem fregata byl tak nějak v celé jejich historii vytradován smysl jejich použití jako lodí spíše obranných než útočných, a je tomu tak vlastně dodnes.
Za první britskou loď, s níž byl termín fregata přímo spojen byla Constant Warwick s 32 děly z roku 1645. Podobné lodě se v anglickém loďstvu vyskytovaly i dříve. Konstrukce a stavba fregat jako lehkých, menších až středně velkých válečných lodí se postupně rozšířila během 17. století do loďstev dalších států. Byly široce využívány jako ozbrojené doprovody zásobovacích či obchodních lodí, doprovázely eskadry těžkých řadových lodí jako jejich předsunuté hlídky, sloužily během bojů k předávání signálů, působily jako záchranné apod. V té době ještě měly větší příďové a zadní kastely, vpředu měly šikmý čelen, který nesl jednu ráhnovou plachtu, pak i další tuto plachtu na jeho čnělce. Vývoj se ustálil na trojstěžňové výbavě, kdy přední a hlavní stěžeň nesly ráhnové plachty, oba byly dělené. Zadní, nedělený stěžeň nesl plachtu latinskou.
Ve čtyřicátých letech 18. stol. se objevuje konstrukce původem francouzská, zvaná „pravá fregata“. Byly to lodě střední velikosti, a jejich konstrukci převzali i Britové. Šlo o lodě minimálně o 20 dělech s jednou hlavní průběžnou dělovou palubou. Tyto lodě již neměly přední a zadní kastely, nad hlavní palubou zbyly na přídi i zádi jen nízké vyvýšené paluby s menším počtem děl malého kalibru. Začala mizet i okázalá výzdoba trupů typická pro lodě 17. století. Zcela zmizela až v 19. století.
S dalším vývojem fregat přibyly na zadním stěžni v jeho horní části rovněž ráhnové plachty, latinská plachta zmizela. Ve zbylých cca dvou třetinách jeho spodní délky se začal uplatňovat nový druh plachty (nový spíše jen v euro-americkém prostoru!) – vratiplachta. Také vpředu na čelenu zmizely ráhnové plachty a byly nahrazeny kosatkami vedenými od něj k přednímu stěžni.
Od 18. stol. se rozměry a výzbroj postupně zvětšovaly, až se z fregat stávaly stále více velké lodě schopné samostatných bojových akcí. Prvek rychlosti vyplývající s poměrné štíhlosti těchto lodí zůstal zachován, významný pokrok byl i v rovném kýlu a v osvědčeném hruškovitém průřezu trupu. S velikostí přirozeně přibývala i palebná síla ať již co do počtu děl, či jejich ráží.
Tento článek vznikl tak, že jsem si po článku o korvetách pomyslil na fregaty z doby druhé světové války. Pak jsem ale usoudil, že bych vám proti korvetám představil jen lodě mající místo jednoho dva komíny a ještě více zahuštěnou palubu. Ale stejně jsem chtěl alespoň něco o fregatách zjistit, např. kde sebraly svůj název atd. Tak jsem se, zejména na Wikipedii, dostal místo do studničky do hluboké historické studny…
Milí čtenáři, jako vyznavač plachetního pohonu lodí, který si dal sám vyzývavou přezdívku Strýček Plachta, jsem si udělal tímto článkem a přiloženými obrázky tak trochu radost. Snad z té trochy přejde i jen trošíček též na Vás..
