Již v průběhu 1. svět. války Německo, jako agresor, velmi rozvíjelo novou bojovou iniciativu spočívající v ofenzivním užití ponorek. Ponorky v té době byly jedinou zbraní, která mohla účinně ničit jednotlivé lodi, které dopravovaly zejména z Kanady a Spojených států do Anglie spoustu surovin, potravin a jiného materiálu, naprosto nezbytného pro evropské bojující strany, tedy hlavně pro Anglii a Francii. Cílem pro germánské ponorky tedy nebyly primárně válečné lodi, ale hlavně lodi obchodní. Tyto obchodní lodi, přesto že nesly hlavní náklad, nebyly prakticky vůbec ozbrojeny. Systém konvojů byl rovněž ještě v plenkách, takže docházelo k velkým ztrátám, které se ve druhé polovině první svět. války vyšplhaly až na osm potopených obchodních lodí denně.
Na začátku 19. století a ještě delší čas potom se s ohledem na pokrok ve stavbě lodí z oceli, s děly nabíjenými zezadu atd. ujala u hlavních velmocí na válečných lodích praktická šedivá barva. Ale každá barva může mít celé spektrum odstínů. Za to např. platili Britové při bitvě u Skagerraku (1916), kdy tmavší odstín šedi učinil jejich lodi viditelnější než německé, které měly šedou světlejší, takže více splývaly s obzorem.
Až koncem 1. svět. války se objevily první „členité“ kamufláže, tedy lodě již nenesly jen jednu barvu v jednom odstínu. Nový trend v kamufláži je možno rozdělit na kamufláž flekatou a pruhovanou. Podotýkám, že se kamufláže používaly nejen na válečných, ale i na pracovních, obchodních a dalších lodích. Obrazová příloha k tomuto článku ale zobrazuje převážně lodi válečné s cíleným zaměřením více na korvety. Prostě jen autorova libůstka …
Flekatá kamufláž je základně barevně orientována na prostředí, ve kterém má loď převážně operovat. Fleky kamufláže jsou obvykle v téže barvě, ale v jiném odstínu. Tím se sleduje, aby loď, ať již útočící či se skrývající, byla spatřena až z co nejmenší vzdálenosti. Jako příklad je možno uvést US korvetu Tenacity PG 71 (v příloze).
Pruhovaná kamufláž je něco zcela jiného. Jedná se o „způsob, jak navodit takový účinek, že veškeré kontury lodě jsou zdeformovány výrazně kontrastní barvou. Z tohoto důvodu je obtížné zjistit přesný kurz a jiné charakteristiky cílového plavidla„ Takto zhruba popsal v r. 1917 svoji metodu její vynálezce, britský malíř a zakladatel pracovní skupiny umělců, studentů, modelářů a tvůrců konstrukčních plánů, Norman Wilkinson. Tato kamufláž přímo nepočítá se skrýváním lodě před zraky nepřítele, ale naopak s faktem, že loď byla již, například okulárem periskopu nepřátelské ponorky, spatřena. Jako skvělý příklad této metody poslouží kamufláž na lodi USS West Mahomet z r. 1918 (v příloze). Tato metoda je také nazývána Dazzle kamufláž.
Pruhovaná kamufláž vlastně existuje již dávno v živočišné říši. Nazývá se odborně „sSomatolýza“ (doslova rozklad těla). Jedná se o krycí zabarvení živočichů, které vypadá zdánlivě pestře a dobře viditelně. Pokud jsou ale takto zbarvení jedinci ve svém přirozeném prostředí, je jejich silueta z pohledu pozorovatele-lovce rozostřena a tvar těla není dost dobře možno zachytit. Příkladem jsou tygři, levharti, jaguáři, zebry, někteří motýli, hadi, pavouci…
Do druhé světové války vstupovaly světové mocnosti opět převážně v praktické šedi. Poměry na hlavních bojištích, tedy na Atlantiku a Pacifiku, byly různé, a také silně ovlivněné nástupem letectva jako dominantní zbraně. Proto i zde musilo být rychle přistoupeno ke kamufláži, která byla již nucena počítat s oběma hlavními nebezpečími, tedy od letadel, ale i stále také od ponorek. Z kamufláže se tak postupně stávala věda.
O tom svědčí i její vývoj po druhé světové válce. Zde již můžeme hovořit o digitální kamufláži. Ta má strukturu malých hranatých plošek, které se, odvozeně z jiného, nazývají pixely. Je to kamufláž v „ultra-drobném“, využity jsou fraktály, ale ty v této úloze široce procházejí na počítačích náročnými a opakovanými matematickými operacemi. (poznámka : fraktál je členitý geometrický tvar, který lze rozdělit na části, které jsou každá zmenšenou kopií celku – tolik slovník cizích slov). Při práci s fraktály je využíván i princip kladné zpětné vazby. Pravzor této kamufláže vznikl v r. 1978. Ale až v roce 1997 ji jako první na světě zavedla do ozbrojených složek Kanada.
Doposud jsme se vlastně zabývali jen kamuflážemi lodí, ale digitální kamufláž již pronikla a proniká do řady nejrůznějších oblastí. Jednou z mnoha je například kamufláž letadel, vrtulníků pod. Ale užívá se i tam, kde bychom to asi vůbec nepředpokládali…
