Vždy jsem k lodičkám tíhnul, již jako malý kluk jsem všelijak přitesával polínka (viz také článek o mých lodích – jediná zachovalá z této doby je Fosilia) a tak podobně..Zlomem byl Ježíšek, který mi donesl z rukou mého laskavého strýce Boubelíka v r.1947 jako devítiletému unikátní plachetnici.
Šlo o stejný princip stavby jako byly tehdy skládací kajaky vyráběné pro dospělé. Kostru tvořily: uprostřed zlamovací kýl, příčná žebra a podélné „plaňkovací“ nosníčky ,které byly dlouhé cca polovinu lodě. Nosníčky byly volně připevněny ke zvýšené části kýlu (tvořící příď a záď lodi) a vkládány do vybrání v příč. žebrech, která byla zase vetknuta do vybrání v kýlu. Tak byly vytvořeny dvě polokostry, které se otvorem „ pro kajakáře“ navlékly do potahu, který byl ušit z látky, pogumované v části pod úrovní paluby. Obě části pak byly napřímením kýlu zatlačeny do látkového potahu,takže zbývalo jen spojit protilehlé plaňkovací nosníčky pomocí převlečných trubiček a trup byl připraven k montáži dalších dílců.
Loď sama byla jednostěžňová šalupa s kosatkou a bermudskou vratiplachtou.Délka cca 1 m a šířka cca 30cm. Plachty byly bílé,asi z padákového hedvábí. Na vratiplachtě byl velký černý kruh ve tvaru písm. „O“ v poměrně silné lince a pod kruhovým „O“ vpravo vespod byla menší a písmem tenčí číslice „4“ umístěná jako se píší mocniny chemických vzorců (tak podrobný popis loďky jsem v původním textu neměl, ale v souvislosti s probíhající akcí, která pátrá po historických stavebnicích plovoucích lodí, jsem jej doplnil). Loďka byla složena v obdélníkové krabici, která pravděpodobně nebyla nijak potištěna. Při sestavování loďky nebylo třeba nic lepit apod. – stačilo ji pouze sesmontovat. Víc informací nemám, vím jen, že loďka byla zakoupena v Praze. Jsem jako staromilec velmi zvědav, jestli se po zveřejnění objeví o výrobci nějaká informace a také zda značka „čtyřmocného kyslíku“ na plachtě něco znamená, například zda se jedná o nějaké číslo/kategorii/ skutečných jachet.
Tenkrát se mohlo o RC ovládání jen snít i v odborných kruzích, takže jsem se lodičky brzy nabažil. Skončila na dlouhá léta na půdě, protože jsem přestoupil na radia, upoutaná éra, přestavbu roubenky atd. Mezitím si lodičku přisvojil mladší brácha, který ji dopřál více vody a to i dovnitř, což neprospělo méně kvalitní poválečné překližce, která se opravdu rozklížila , léta pobytu na půdě přispěla i k rozpadu pogumování. Z lodi byl vrak. A tak desítky let tiše čekal, pohozen …
—————–
Předchozí text není aktuální, týká se stavu před desítkami let. Považuji za vhodné sdělit, že osud jachtičky pokračoval dál. Až kolem 2008 byl vrak vyzvednut ze zapomnění a posloužil jako hmatatelná předloha pro krajana PD k postavení laminátového trupu , jakési replice trupu původní lodičky. Do té doby celistvý vrak trupu se rozebráním kvůli vytvoření kopyta pro laminátový trup změnil na hromádku trosek. Ty jsem nejen ze sentimentality uchoval, a to kvůli potřebě tyto trosky alespoň fotograficky zaznamenat, když jsem tak neučinil ještě s celistvým vrakem. Některé díly z vraku jsem již také předem také plánoval použít na vznikající „laminátovou“ šalupku Assol. O té píši jinde.
S pozdravem „Loď AHOOJ!“ váš Strýček Plachta
