Československé lodní vojsko v meziválečném období. Jen říční plavidla.

Bylo geograficky přirozené, že za naší první republiky takový druh ozbrojených sil vznikl. Naše hranice totiž činily přístupnými dva největší evropské vodní toky, tedy Labe a zejména Dunaj.

Právě na Dunaj se soustředila pozornost naší armádní složky. Na Labi naše země sousedila s Německem, naším silným potencionálním nepřítelem. Ten na této řece, která mohutněla během svého dlouhého toku přes Německo do moře, měl možnost i mít podstatně silnější nejen loďstvo, ale i samotné válečné říční lodi. Ostatně nešlo ani předpokládat, že by nějaký úder z německé strany byl veden po řece, když délka našich hranic s Německem mu jasně umožňovala vpád po pevnině. Pokračování textu “Československé lodní vojsko v meziválečném období. Jen říční plavidla.”

České kolesové parníky. Na Vltavě i kousku Labe to všechno začínalo.

Když jsem vám chtěl představit nějaké ty historické lodi i na obrázcích, potřeboval jsem k tomu nejdříve i nějaké informace, jaký ten nový ruch na vodě a březích vlastně zakladatelsky vznikl.

Před více než 150 lety (1865) vznikla „ Pražská paroplavební společnost“, u jejíhož zrodu stáli zejména přední občané města Prahy. Byli to tehdejší primátor dr. Bělský a pozdější primátor František Dittrich. Do přípravy se zapojil i jeden z nejschopnějších českých podnikatelů, sám bývalý „šífák“, Vojtěch Lanna. Společnost jako ryze českou se podařilo finančně připravit, takže bylo možno přistoupit k pořízení plavidla či plavidel. Pokračování textu “České kolesové parníky. Na Vltavě i kousku Labe to všechno začínalo.”

Vasa. Jediná válečná loď 17. stol., která se téměř plně dochovala.

Vasa, pojmenovaná po tehdy švédské vládnoucí dynastii, je válečnou lodí, která byla postavena v létech 1625-1628. Stalo se tak na příkaz švédského krále Gustava ll. Adolfa. Stavbu vedl holandský stavitel lodí Henrik Hybertsson. Na stavbě pracovalo celkem asi 400 dělníků, řemeslníků, umělců apod. Pokračování textu “Vasa. Jediná válečná loď 17. stol., která se téměř plně dochovala.”

Torpédoborce: 2. světová válka

Torpédoborec představoval v době 2. světové války rychlou, obratnou a potřebně i vytrvalou válečnou loď, jejíž vznik můžeme adresovat na konec 19. století. V době svého vzniku představoval zbraň určenou k boji s nepřátelskými rychlými torpédovkami a torpédovými čluny. Český výraz „torpédoborec“ proto nemá mnoho společného se samotnou jeho výstrojí, ale vznikl jako ekvivalent anglického „torpedo-boat destroyer“ tedy významově „ničitel torpédových člunů“ . Časem se v angličtině tento výraz pro torpédoborec zjednodušil na „destroyer“. Pokračování textu “Torpédoborce: 2. světová válka”

Fregaty nastupují. Prorazily v Atlantiku jako účinné proti ponorkám.

Korvety se v počátcích bitvy o Atlantik zasloužily o záchranu řady námořníků z lodí, které se staly obětí nacistických ponorek. Jako ofenzivní zbraň proti ponorkám ale nemohly sloužit. Byly malé, málo vyzbrojené a jejich rychlost s bídou překračovala rychlost samotného konvoje. Pokračování textu “Fregaty nastupují. Prorazily v Atlantiku jako účinné proti ponorkám.”

Torpédo, útočná zbraň ponorek. O tom prvním na světě.

Torpédem byly obecně v historii ponorek nazývány všelijaké výbušné nálože, miny apod., takže odtud tedy zřejmě získalo jméno skutečné torpédo v moderním pojetí. Původně ale šlo zřejmě o španělský výraz vycházející z názvu ryby, která el. výbojem ochromovala kořist. Pokračování textu “Torpédo, útočná zbraň ponorek. O tom prvním na světě.”